Po ukončení zemědělské školy jsem se mnoho let věnovala vrcholové sportovní kynologii a chovatelství, vždy mě to táhlo k práci se zvířaty. Proto jsem ještě vedle své pracovní kariéry aktivně pomáhala s adopcí opuštěných zvířat formou tzv. depozitování. Zvířata mě provází celý můj život a i po odchodu mých nejmilejších čtyřnožců se stále snažím pomáhat zvířatům v nouzi alespoň sponzorsky.
Na non toxic cestu jsem se plně vydala v roce 2015, kdy jsem se rozhodla své zdravotní potíže (především pak dle konvenční medicíny „nevyléčitelnou“ endometriózu) uchopit zcela do vlastních rukou a během cesty samoléčby objevila non toxic filozofii. Vlivům toxické zátěže v prostředí je vystaven prakticky každý z nás, o to víc jsem začala cítit potřebu vyhnout se škodlivým látkám tam, kde je to možné a kde existují pro zdraví vhodnější alternativy. Non toxic péči jsem začala vnímat nejen jako důležitou část své vlastní terapie, ale i environmentální zodpovědnost.
Přestože klasickou medicínu respektuji v mnoha případech jako nezastupitelnou, nápomocnou a nepatřím k radikálním alternativcům, svoji cestu a způsob, jak se vyléčit z chronických potíží a nebýt odkázaná na doživotní užívání léků jsem si našla sama.
Cesta samoléčby byla v mém případě úspěšná, včetně vyléčení endometriózy, což je i dnes v klasické medicíně považováno za velmi neobvyklé, ne-li nemožné?
Na své non toxic cestě se mi podařilo zcela uzdravit a již nikdy jsem necítila potřebu návratu k původnímu způsobu života. Z velké části za své uzdravení vděčím právě non toxic principům.
Non toxic trend byl v roce 2015 ještě naprosto okrajový a extravagantní způsob péče bez konkrétních pravidel a definice. Provozovalo ho pár nadšenců, z nichž ne každý čerpal a šířil informace z relevantních zdrojů, mnohdy byly tedy první zastánci non toxic právem považováni za extrémní „ekoblázny, biomatky a lesany“. V roce 2016 však vznikla česká komunita, otevřená i zahraničním členům, zaměřená původně na podporu a šíření nápomocných informací pro pacienty s kontaktní dermatitidou. U vzniku komunity naštěstí stála skvělá odbornice, inženýrka chemie Katarína Hrivňáková, díky které se nám společně s prvními adminkami fb skupiny podařilo ukotvit non toxic filozofii a především nastavit a rozvíjet základní průkopnické principy přechodu na non toxic péči.
Patřila jsem tehdy k prvním adminům skupiny a 4 roky jsem neúnavně nasávala, vyhledávala a zaznamenávala všechny relevantní a odborné informace související s non toxic životním stylem. Kromě vlastního non toxic experimentování jsem prakticky veškerý svůj volný čas věnovala komunitě. Spolu s kolegyněmi z tehdy ještě ryze ženského teamu Svět non toxic jsme tvořily funkční materiály a soubory s informacemi pro zájemce o non toxic péči a život, které je provedou těžkými začátky. V rámci působení ve skupině se na mě často obraceli rodiče ekzematických dětí i dospělí s četnými alergiemi nebo onemocněním, kde se non toxic přístup jevil jako nápomocný a žádoucí z důvodu výskytu kontaktních reakcí. Desítky, či spíše stovky příběhů a tisíce hodin, které jsem strávila s těmito lidmi na jejich non toxic cestě mi pomohly získat neocenitelnou praxi, zkušenosti a vhledy. K non toxic životu si musí každý najít vlastní motivaci a tempo. Ne každý je ochotný a připravený provést tolik změn a mnozí z mých dávných „svěřenců“ v obtížné životní situaci potřebovali také dostatek morální a psychické podpory.
Mnohaleté zkušenosti a specifické postupy, které jsem si osvojila a následně jejich funkčnost ověřila v praxi u mnoha klientů, nyní předávám formou osobních konzultací nebo video kurzů. V nich také najdete podrobné návody a tipy, jak můžete s non toxic přístupem svůj organismus nejen posílit a uvést zpět do rovnováhy, ale pomoci si i k plnému uzdravení.
Ve video kurzech se též dozvíte víc detailů o mé osobní cestě za uzdravením, vlastních zkušenostech s léčbou a postupy, které mi byly nápomocné.
V roce 2020 mne oslovila redaktorka z nakladatelství Albatros s nápadem představit veřejnosti knihu o non toxic životním stylu a přístupu. Napsat knihu se může zdát jako splněný sen, v prvé řadě je to ale mravenčí práce vyžadující nekonečné množství trpělivosti a disciplíny a především velká zodpovědnost, kterou na sebe jako autor berete.
Velký dík za vznik a úspěšnost knihy patří mojí kolegyni, přítelkyni a spoluautorce Ing. Kataríně Hrivňákově, která dohlížela na odbornou úroveň. Kniha Svět non toxic se hned v prvním vydání stala rychle vyprodaným bestsellerem. Nakladatelství se tedy rozhodlo vydat ještě jeden výtisk a i ten se brzy vyprodal. *posledních pár výtisků je snad ještě k sehnání na některých e-shopech.
Spolupráce s tak renomovaným nakladatelstvím byla úžasná zkušenost do života. Nevylučuji, že se ještě k psaní knih v budoucnu vrátím, aktuálně se ale věnuji šíření edukace především pomocí Svět non toxic podcastů, videí a informací na mém instagramu.
Jsem si naprosto jistá, že naše tělo i psychika vydrží neskutečně moc a opravdu dlouho můžeme páchat škody na našem zdraví, aniž bychom si uvědomili, že už je to hodně přes čáru a nemusí se nám to později vyplatit. Sama jsem si prošla složitou ženskou nemocí, kdy zcela jistě velkou roli v mé tehdejší dysbalanci hrála strava. Ostatně i strava a především voda může obsahovat celou řadu škodlivých látek a endokrinních disruptorů.
Ke svému zdraví jsem se musela „projíst“ postupně, až s nabitými znalostmi, zkušenostmi a po dlouholetých pokusech „na vlastním těle“. Celý život jsem se věnovala výživě a zajímala se o to, jak jídlo a strava působí na naše zdraví. V minulosti jsem díky neodolatelné touze experimentovat vyzkoušela i extrémní výživové styly. Mívala jsem období, kdy jsem procházela striktními terapeutickými dietami, přes makrobiotiku, „protikvasinkovou dietu“, vegetariánství, veganství, paleo a plnou gaps až do fáze, kdy jsem si musela přiznat, že nic z toho nefunguje tak, jak jsem očekávala a musím úplně změnit svůj přístup k jídlu a výživě jako takové.
Začala se odvíjet moje nová etapa „pragmatického a láskyplného“ výživového stylu a „chytré non toxic suplementace“.
V principu jde o to, poskytnout tělu v té nejlepší možné kvalitě to, co opravdu esenciálně potřebuje, zužitkuje a co ho „pomůže opravit“, nikoli jen eliminovat, upírat, zakazovat, nebo následovat protokolové šablony jakéhosi guru, který ale hraje s úplně jinými kartami, než vy a dost dobře se i on může ve svých striktních direktivách mýlit.
Stravu dnes chápu jako důležitou součást každého procesu uzdravení, nejsem však už zastánce ŽÁDNÝCH diet ani dlouhodobých neudržitelných eliminací, naopak se snažím své klienty provádět procesem uzdravení tak, aby pochopili svoje vlastní individuální potřeby a jídlo se jim stalo v tomto procesu nápomocné. Jídlo nemá být náš nepřítel, ale ani zdroj „psychického“ nasycení v okamžiku, kdy se ozývají naše vnitřní nevyřešená traumata, obavy a blokády.
Současně by mu neměl být přikládán větší význam, než skutečně má, protože pak se stáváme opravdu závislými na iluzi, že jídlo, nebo nějaká eliminace ve stravě, je jediný způsob, jak se uzdravit, případně si z jídla činíme předmět závislosti.
Ano, strava je nedílnou součástí procesu uzdravení, ale nepřehlížejme ještě další neméně důležité faktory.
Jako non toxic průvodkyně se snažím lidem otevírat nové pohledy na své onemocnění i přístup k prevenci. Přináším inspiraci především vlastním příkladem, učím to, co sama žiji. Přistupuji k lidské bytosti, tedy i k vám při své práci non toxic průvodce, jako k celku. Máme-li se uzdravit, stane se to tehdy, když najdeme cestu z našich minulých chyb a omezení a učiníme další krok k naplnění našeho potenciálu. Vyhýbat se toxické zátěži je důležitá součást sebepéče, stejně jako optimálně nastavená strava, psychohygiena, správně zvolená pohybová aktivita, vztah sám k sobě a v neposlední řadě i oblast, kterou nazývám spiritualita, nebo-li seberozvoj na duševní či duchovní úrovni.
A pod tím si prosím nepředstavujte žádnou víru nebo náboženství, spíše rozvíjení ducha a „lidskosti“. A mnohdy právě toto poslední téma může být na naší cestě za uzdravením nejen nápomocné, ale i zásadní. V okamžiku, kdy jsme ochotni odhlédnout od svých sobeckých požadavků, nevyřešených strachů, nesplněných očekávání a škodlivého lpění, uvolníme prostor opravdu terapeutické, mocné osobní energii, která má potenciál léčit.
Tato práce na sobě nás nestojí žádné peníze. Rozvíjí naši laskavost, osobní sílu, přináší klid, ulevuje od stresu a ve své podstatě pomáhá nám všem, protože pokud se z nás stanou spokojenější, vyrovnanější, zdravé a šťastné bytosti, nebudeme mít potřebu ubližovat nebo škodit druhým. A to pomůže spoluvytvářet lepší místo k žití.